Proč na evropském původu záleží.

Americký zákon, podle kterého mohou úřady USA požadovat od amerických firem vydání dat, která mají v držení, úschově nebo pod kontrolou, ať jsou uložena kdekoli na světě.

Umožňuje americkým zpravodajským službám požadovat od amerických poskytovatelů komunikaci lidí mimo Spojené státy, na základě každoročního schválení zvláštním soudem místo příkazu pro každou osobu.

Když službu provozuje americká firma nebo její evropská dceřiná společnost, jsou data uložená ve Frankfurtu nebo Dublinu podle těchto zákonů stále dosažitelná. Rozhoduje, kdo je má pod kontrolou.

V rozsudku Schrems I Soudní dvůr shledal, že americké právo o sledování nechrání data Evropanů dostatečně, a rámec zrušil.

V rozsudku Schrems II Soudní dvůr zrušil jeho nástupce ze stejného důvodu a mezi problémy uvedl FISA Section 702.

Současný rámec stojí na exekutivním příkazu prezidenta USA, který může další prezident změnit, a už byl napaden u soudů EU.

Smíte využívat jen zpracovatele, kteří poskytují dostatečné záruky, a každé předání osobních údajů mimo EU potřebuje právní základ, často s posouzením dopadu předání.

Firmy, na které se směrnice vztahuje, musí řídit bezpečnostní rizika svých dodavatelů a odpovídá za to vedení. Státy EU měly pravidla uplatňovat od října 2024.

Když má dodavatel sídlo a vlastníky v EU a ukládá tam vaše data, neexistuje žádné předání do USA, které byste museli posoudit, zdokumentovat a obhájit. Z auditů a posouzení vlivu tak zmizí celá skupina otázek.

Když vaši poštu, soubory a přihlašování provozuje pár firem mimo Evropu, stávají se jejich ceny a podmínky i sankce a exportní pravidla jejich vlád vaším rizikem. Digitální suverenita znamená zachovat si volbu.

Co zaplatíte evropské firmě, financuje odborníky a daně v Evropě a pomáhá budovat evropské alternativy, které dávají každé firmě větší výběr.

Služba placená z reklamy vydělává tím víc, čím víc ví o lidech, kteří ji používají. Zeptejte se, jak dodavatel vydělává, a budete vědět, co dělá s vašimi daty.